Trendy firemního jazykového vzdělávání v Česku
Po roce 1989 se v nově vznikajících firmách, již existujících státních podnicích i ve státní sféře objevila nová potřeba – schopnost komunikovat se zahraničím, zejména se západními státy, a tedy nutná znalost cizího jazyka jako požadavek na zaměstnance. To byl okamžik zrodu firemního jazykového vzdělávání v Československu, potažmo České republice.
Baťůžkáři v devadesátých letech
Na začátku u nás fungoval model interních lektorů, kteří byli kmenovými zaměstnanci jednotlivých firem. S jazykovým vzděláním se však pojí nezbytná administrativa. Od výběrového řízení na pozici lektora a agendu s tím spojenou, přes metodiku, organizaci rozvrhu a vedení docházky až po ověřování spokojenosti. Tato administrativa padala plnou vahou na firmy, které u tohoto modelu ale často neměly kapacitu na řádnou kontrolu kvality výuky.
Na začátku devadesátých let totiž bylo mezi lektory, zejména rodilými mluvčími, mnoho „batůžkářů“, cizinců, kteří si na cestách přivydělávali výukou svého rodného jazyka, aniž by k tomu měli potřebné vzdělání. To mělo samozřejmě za následek, že výuka neměla žádnou koncepci, nikam nesměřovala a lekce měly spíše podobu přátelského rozhovoru. Nespornou výhodou interních lektorů však byly nižší náklady na jazykovou výuku.
Profesionalizace jazykové výuky
Ale ani tato výhoda firmy u modelu interních lektorů neudržela a na trh vstoupily jazykové školy, na které podniky jazykové vzdělávání outsourcovaly. Firmám tak odpadla zatěžující administrativa a získaly jistotu, že jazyková výuka je vedena profesionálně a efektivně. Jazykové školy, zejména ty, které byly a jsou certifikovanými členy Asociace jazykových škol, měly a mají nastavené procesy, které zahrnují nejen požadavky na kvalifikaci lektorů, ale také na metodickou koncepci, testování, hospitace a kontrolu kvality či další rozvoj a vzdělávání lektorů.
Ekonomická krize v roce 2008 však zasadila jazykovým školám citelnou ránu. Firmy hledaly, kde rychle seškrtat náklady, a jazykové vzdělávání bylo mezi prvními zbytnými výdaji. Jazyková výuka ve firmách se hromadně rušila nebo docházelo k výraznému tlaku na snižování cen, na které jazykové školy musely chtě nechtě přistoupit, aby si své klienty udržely. V té době nikdo netušil, že se jedná o zlomový okamžik, s jehož důsledky se budou jazykové školy vyrovnávat ještě o mnoho let později.
Snižování cen za jazykovou výuku se znatelně dotklo i lektorů, kterým školy v návaznosti na to musely snížit sazby. V dlouhodobém horizontu mělo snížení cen a sazeb za následek odliv lektorů, a to zejména těch kvalifikovaných. „A právě udržení kvalifikovaných lektorů v České republice je jednou z výzev, kterým jazykové školy čelí,“ říká k tomu Irena Doušová, manažerka jazykové agentury Channel Crossings. „Je třeba najít cestu, jak profesionálům nabídnout odpovídající podmínky, a tím umožnit českým zaměstnavatelům zajistit svým zaměstnancům jazykovou výuku na úrovni.“
Kombinace principů firemní a veřejné výuky
V dnešní době se ovšem změnily důvody, proč firmy svým zaměstnancům jazykovou výuku nabízejí. Zatímco někde jsou to ještě jazyky pro pracovní účely, jinde je jazykové vzdělávání spíše forma benefitu. Některé firmy znovu hledají způsoby, jak ušetřit a přesto své zaměstnance ve studiu cizích jazyků podporovat a motivovat. Středně velké a velké firmy, které často realizují skupinovou výuku, však mohou využívat kombinace principů firemní a veřejné výuky.
Velmi jednoduše řečeno: firma se rozhodne, jakou částkou je ochotna svým zaměstnancům přispívat na jednu lekci. Tato částka se pak odečte od ceny, kterou si za jednu lekci stanoví jazyková škola a zbývající částka se rozdělí mezi minimální počet studentů ve skupině. Firma hradí svou část přesně tak, jak je zvyklá, zpravidla měsíčně zpětně podle skutečně odučených lekcí. Studenti si svou výuku předplácejí na celý semestr, jako je tomu u semestrálních kurzů pro veřejnost.
Toto nastavení přináší výhody pro všechny. Firma vynaloží méně finančních prostředků a veškerou administrativu přesto stále zajišťuje jazyková škola. Studenti jsou motivovaní do lekcí docházet, protože se na nich finančně podílejí, ale platí méně než za běžný veřejný kurz. Lektor za nimi navíc dochází přímo do firmy. Z tohoto modelu těží také jazyková škola, pro kterou je výuka sice administrativně a organizačně náročnější, neboť komunikuje s jednotlivými studenty a řeší jejich platby, dostane však za takovou lekci v součtu vyšší cenu, což se pak také promítne do vyšší sazby pro lektora a přispěje to k udržení profesionálů na poli jazykového vzdělávání dospělých.
